Deník citového vyděrače – Monyová

Prokoušu se k závěru, knihu zaklapnu a připadám si, jako by mě opustil dobrý přítel, jako by mi mezi prsty protekla neopakovatelná životní šance.

Paradoxní je, že již dvakrát (i když pouze nepřímo) mohl za můj povážlivý stav kolega Vladimír. Musím si na něj dát pozor, je to vskutku nebezpečný člověk. Nerad bych příště zaplatil životem.

Ježiši! Jak jen tu jeho úchylku nazvat? Defekt charakteru? Defekt soudnosti, sebevědomí, rozumu, příčetnosti? Nebo jen prostě a jednoduše žárlivost?