Příběh románu se odehrává deset let poté, co se Ivan Žilin na konci knihy Tachmasib letí k Saturnu rozhodl opustit svou kariéru palubního inženýra kosmických lodí a zůstat na Zemi, protože na Zemi je to, co je pro něj v životě to hlavní. Nyní pracuje jako člen a tajný agent Bezpečnostní rady, což je orgán mezinárodní Světové rady. Svět je sice ještě rozdělen na relativně samostatné státy, ale je demilitarizovaný a pokročilé technologie zaručují důstojný život všem. V některých státech však probíhají ozbrojené vnitřní konflikty, kterým se Světová rada snaží zabránit.
Žilin přijíždí do přímořského letoviska někde v Evropě, aby zde vyšetřil sérii záhadných úmrtí. Shodou okolností jde o místo, kde Žilin před několika lety bojoval jako součást mezinárodní brigády, která zde potlačila fašistické povstání. Vystupuje inkognito jako spisovatel. Nachází zde na první pohled atraktivní a prosperující svět. Obyvatelé, kteří se živí cestovním ruchem a mají všeho dostatek, se však starají jen o svou zábavu, v mnoha případech i o adrenalinovou nebo spojenou s braním drog. Jde o naprosto dekadentní produkt věku blahobytu, ve které elektronický generátor snů založený na vlnové psychotechnice zvaný třaska vyvolává příjemné sny pro velké davy lidí. Tzv. rybáci pořádají v podzemích tunelech Starého metra extrémně nebezpečné akce vyvolávající smrtelnou hrůzu, členové tajného spolku mecenášů zase kupují kradené obrazy a jiné umělecké předměty a rituálně je ničí. Další tajnou organizací jsou intlové, složení z univerzitních učitelů a studentů, jejichž (marnou) snahou je pomocí teroristických činů probudit společnost z jejího bahna.
