Vzájemná láska milenců je síla, která přemůže lecjaké překážky a problémy. Spojená srdce můžou si přísahat, že si navěky zůstanou věrná, nic je od sebe neoddělí a nikomu se nepodaří jednoho druhému odloudit. Žijí spokojně a vyrovnaně a neznají opojných snů, které by lákaly na hříšné scestí. Jedno takové srdce má dcera Klára. Druhé takové srdce má revírník Prokop Kuláč. Ona je dívka pevné vůle s rozesmátým obličejem a bouřlivou chutí do života. Pochází se středně zámožné rodiny správce Durděli. On je veselý chasník, který kouká na svět modrýma očima a na hlavě se mu vlní blonďaté kadeře. Na zábavách si užívá své svobody, hýří humorem a na ženění vůbec nepomyslí až do té chvíle, než se potká s Klárou. Jejich vzájemné zalíbení jako by dokázalo skály zlámat. První zkoušku, se kterou se musí vypořádat, je odpor rodičů, kteří nechtějí jejich společnému životu požehnat. Přes vůli rodičů, spojují svá srdce. Oba by si v den své svatby přísahali, že se nikdy nenechají unést vášní a nezradí jeden druhého. Takové sliby, že nebudou nikdy litovat dne své svatby se lehce slibují, ale dodržet je, není vždy tak jednoduché, jako je v ten osudný slavnostní den vyslovit.
Bohumil Zahradník-Brodský (1862–1939) byl český prozaik a římskokatolický kněz. Gymnázium studoval v Německém Brodě (dnešním Havlíčkově Brodě). Už za dob svého studia přispíval do studentských časopisů. Je autorem řady konvenčních románů a povídek. Ve dvacátých letech byla jeho díla značně oblíbená a stala se námětem pro několik němých filmů.
